Tajemství víry (2007) - kapitola třináctá-Proti všem: ukázka 1.

21.03.2010 09:25

Chladná noc se pozvolna chýlila ke svému konci stávajíce se součástí historie, jako tisíce a tisíce jejích družek, jenž jí předcházely. Zářící rubínový kočár slunce stoupal vzhůru k nebeským výšinám a jeho pán otevíral jiskřící horkou náruč písečným dunám, zdem jeruzalémským  i všemu živému, jenž se v nich skrývalo.

Thara seděla zády k terase, schoulená ve vysokém dřevěném křesle a objímajíc si svá pokrčená kolena, pozorovala Gabriela, spícího sladce jako nemluvně s dřevěným koníkem, kterého mu vyřezal Edmond, v ruce. Sluneční paprsky drobnými baletními krůčky dospěly až k loži a zde si pohrávaly se stíny okolních předmětů.

Vstala a přistoupila k terase, kde se, se založenými pažemi na prsou, při pozorování úsvitu, stávalo její tělo součástí šarlatového hávu, jímž slunce pokrývalo vše pod sebou.

Člověk by až plakal nad tou krásou, jež se tak pohledu nabízela. Avšak ledový příkrov strachu, drtící její hruď, nedokázal jemný dotyk paprsků dnešního jitra rozehřát.

"Podáváš mi hřejivou laskající ruku a prsty svými mé chladné čelo hýčkáš. Však v hloubi duše cítím, že odtržena od tvých něžností spáry démonů s tváří lidskou, mým osudem objetí smrti má se stát. Jako by již roztahovala popelavá křídla a nemilosrdně mě vzdalovala od těch, jež miluji. Jak může být tak krutá," přemítala sama pro sebe, dívaje se dennímu vládci nebes do tváře.

Tu náhle, s ohlušující ranou, rozlétly se dveře dokořán a do místnosti vrazilo několik mužů v rytířské zbroji.

Snažila se doběhnout ke Gabrielovi, jenž se nyní v sedě vyděšeně tiskl ke stěně, a zakrýt jej vlastním tělem, leč její cestu zkřížili dva muži, kteří ji pevně stiskli za paže a drželi ji, aby svým druhům poskytli dostatek času pro zajetí jejího bratra.

Vyrazili mu hračku z rukou, stáhli jej z lože a v oboustranném sevření, jej vláčeli ven z pokoje.

"Ne! Nechte ho prosím, nic vám neudělal. Nesmíte mu ublížit!"

"Tharo!Tharo!"

Pokoušel se zapřít nohama a v pláči k ní natahoval ruce, ale nedovolili mu přiblížit se ani o kousek.

"Bude to dobré, slibuji. Bude to dobré."

Vyvedli je z domu a poté rozdělili.

 

  Godefroy stiskl Raymondovu ruku a přitom postřehl vysokého církevního hodnostáře, sedícího v křesle nedaleko za ním. Byl to menší zavalitý muž, odpuzujícího nepřátelského vzezření a pichlavého pohledu, jenž oblečen v bílé sutaně a rukavicích stejné barvy, v prstech přebíral korále růžence a nespouštěl jej při tom z očí.

Sám Raymond zdál se býti dnešního dne podezřele bledý, strnulý a vážný. Zcela jiný, než ho znal. Jako kdyby jej cosi tížilo.

"Snad ti nebude vadit přítomnost otce Marca."

"Ne, není důvodu."

"To jsem rád. Posaď se, prosím. Omlouvám se, že jsem tě k sobě povolal v tak brzkou ranní dobu, leč události začínají dostávati na spádu a je nutné začít jednat."

"Saladin se připravuje k ofenzívě?"

"Ano, již to tak vypadá. Zvědové přinášejí zprávy, že  v nejbližších dnech opustí se svou armádou Damašek."

"Kolik Saracénů stojí při něm?"

"Hovoří se o třiceti tisících. Může jich být i víc. Přesný počet není znám. Zdá se, že má v úmyslu zaútočit na Askalon. Chci, aby ses zítřejšího jitra vydal se svými muži do Gazy a přopojil se k ostatním rytířům svého řádu."

"Zítra?"

"Ano, bude to tak lepší. Templáři byli vždy nejlepšími bojovníky. Máte moc změnit mnohé. Král, církev i já, ve vás vkládáme svou důvěru."

"Budu se tedy modlit, abychom ji nezklamali."

"Jsem si jist, že se tak nestane. Odo de Saint-Amand, je již  o vašem příjezdu zpraven. Jste očekáváni."

"Dobrá, pokud dovolíš, vzdálím se a informuji své muže," pronesl smířeně a měl se již k odchodu.

"To je jistě zapotřebí učinit, avšak neodcházej ještě. Odjezd do Gazy není jediná věc, o níž jsem s tebou chtěl hovořit. Je zde něco mnohem vážnějšího."

Než se Godefroy stačil zeptat, oč se jedná, vešli do místnosti rytíři s Tharou a doslova ji předhodili před regentův stůl.

"Tharo," vykřikl zděšeně a pomohl jí zvednout se ze země.

Raymond podrážděně vyskočil z křesla a zařval:" Jak se to chováte? Cožpak takto se zachází se ženou?"

"Nic jiného si nezaslouží," pronesl náhle otec Marco.

Raymond k němu odvrátil tvář.

"Zatím je jen nařčena, nikoli odsouzena. Má stejné právo na slušné zacházení jako kdokoli jiný."

"Co to má znamenat," optal se s notnou dávkou hněvu Godefroy, stále ochranitelsky přidržujíce Tharu za nadloktí.

Raymond mu pohlédl zpříma do očí.

"Dostal jsem příkaz prošetřit udání anonymního zdroje, osočujícího tuto ženu z čarodějnictví."

"Prosím? To je naprosté bláznovství! Thara se ničím neprovinila."

"To je možné, avšak mou povinností je toto udání prověřit."

"Kdo jej sepsal?"

"Jméno není důležité, rytíři," vmísil se opět otec Marco, dříve než stačil regent zareagovat.

"Podstatné je, že jeho hlas dozněl k našemu sluchu."

"Ano, hlas může být někdy stejně silný jako srdce kostelních zvonů, jež znějí do dáli i Narbonnských," podotkl Raymond a zvláštně se na Godefroye zadíval.

Pochopil. Ač regent nesměl říci jmého zdroje, přec mistrnou slovní kombinací, jasně poukázal na jednoho jediného muže, jenž by byl podobné podlosti schopen- na Rigela.

"Pane, prosím, pověz mi, kam byl odveden můj bratr.? Je bezbranný jako malé dítě. Vystrašený. Nikomu by neublížil."

"Nic se mu nestane. Prozatím jsme jej dali do cely, kde bude pod stálým dozorem. Žádného nebezpečí mu nehrozí, to vás ujišťuji."

"Děkuji."

"Pošlu zprávu o této situaci našemu velmistru . Jsem si jist, že až mu dopodrobna vylíčím události, předcházející obvinění této dívky, postaví se na její stranu."

"Velmistr templářského řádu, stejně jako král, zodpovídá se pouze papeži a právě ten zavdal pokyn k prošetření této záležitosti. Tví nepřátelé mají příliš mocné spojence, Godefroy."

Raymond vzal do rukou listinu a začal z ní nahlas číst.

"Byla jste obviněna z čarodějnictví, spolčování se s ďábelskými mocnostmi, uznávání nepravých bohů a šarlatánských praktik léčitelských, jež vésti mohou k úmyslnému pomanutí mysli či uhranutí."

"Snad uznávám jiné bohy, v ničem jiném, zde proneseném, jsem se však neprovinila."

"Samozřejmě, že ne. Vždyť je to absurdní."

Otec Marco se zvedl ze svého křesla a přistoupil k Raymondovi.

"Mohu?"

Přikývl na souhlas.

"Migueli!"

Druhé dveře vedoucí do regentovy pracovny, po knězově pravé ruce se otevřely a dovnitř vešel muž v dlouhém černém koženém kabátci, staženém opaskem s mečem a dozlatova zbarvené drátěné košili, jež měl vlnité černé vlasy seplé do ohonu, a tak byla jasně patrná hluboká jizva táhnoucí se  přes levou tvář a koutek úst až k bradě i temná páska zakrývající pravé oko. Poklonil se a pohlédl přímo na Tharu, stojící nepohnutě jako kamenný val. Ano, vskutku to byl onen muž, jenž v převleku se skrýval minulé noci v přítmí jeruzalémských ulic.

Slova se ujal opět otec Marco.

"Náš španělský přítel Miguel de Santo Domingo, byl po zjištění těchto vážných obvinění pověřen úkolem sledovat vás. Dosvědčí, že jste vy a vaši druzi nejen o přítomnosti této pochybné ženštiny a jejího bratra ve zdech jeruzalémských věděli, ale dokonce je i po nocích navštěvovali. Co nám na to povíte nyní?

"Je to pravda."

"vy se ani nepokusíte to popřít?"

"Proč bych tak měl činit? Já, ani mí druzi, jsme se ničím proti Bohu neprovinili. Snad jen tím, že jsme nedokázali zabránit bezcitnému vyvraždění jejího lidu, nevyjímaje otce, který byl nejčestnějším člověkem, jehož jsem za celý svůj život směl poznat."

Kněz pokynul Miguelovi rukou a ten, stejnými dveřmi, jimiž prve vešel, místnost opustil.

"Jak máme věřit vašim slovům, když sám přiznáváte, že jste s těmito bezbožnými osobami vešel do styku?"

"Jsem služebníkem Božím, stejně jako vy. Naše víra je stejná. Hlavním posláním templářských rytířů, je ochrana krále a bezbranného lidu. To činím i zde."

Odvrátil tvář k regentovi.

"Raymonde, známe se od dětství. Opravdu se domníváš, že bych se Thary zastával, kdybych si nebyl jist její nevinností?Připadám ti jako člověk posedlý mocnostmi zla? Vypadá snad tato dívka, jako služebnice ďáblova?"

"Na mém názoru v tomto případě žel nesejde," odpověděl Raymond poněkud sklesle.

"Přisluhovači ďáblovi míti mohou různých podob a žena, stvoření to nečisté, nejčastějším jeho je nástrojem," odcitoval jedovatě otec Marco.

"Svým uměním léčit zachránila život rytíři z mé skupiny, Williamovi de Montpellier, jenž byl vážně raněn a dlouhé dny a noci dlel v horkosti. Nebýt jí, zemřel by. Pomáhal by snad ďábel následovníku Božímu?"

"Sama mohla chorobu na něho bezbožnými svými čachry přivolat a poté vyléčit jej, aby důvěru vaši si získala. Jak tvrdíte jednoho rytíře vyléčila, však druhého při osvětě její vážně zranila."

Vzal do rukou jakýsi pergamen opatřený pečetí.

"Při snaze přivésti ji na cestu světla kázáním Božím, plameny pekelné z očí, jež podlily se krví, jí vyšlehly, kolem úst vytvořila se bílá pěna běsnící zvěře a se zuřivým vrčením do krve jej na ruce pokousala. V zápětí paže jeho opuchla, až k lokti zuhelnatěla a zcela neschopna pohybu zůstala až do dnešních dnů."

"Rytíř Rigel z Narbonne, jenž jediný vám mohl tohoto smyšleného svědectví podati, značně převrací skutečnost. Neprováděl osvětu kázáním Božím, ale návrhy jež muži ženám dávají, chtějí-li je získat. Když jsem jej odmítla, pokusil se mne napadnout. Nechěje použít zbraně, bránila jsem se po způsobu psovitých šelem. Ano, kousla jsem jej do hřbetu ruky, avšak ani jediné kapky krve z rány nevytrysklo a jeho ruka zůstala zdravá."

"Má pravdu," přisvědčil Godefroy.

"Natolik, že o pouhý den později dokázal hanebně zneuctít její mladší sestru a později, již jednou zmíněného rytíře vážně zranit na hlavě a maltézské rytíře poštvat na nevinný lid."

"Cožpak přirozené je, aby člověk choval se jako pes? Stvoření znetvořené duše, jež lehce posednouti se dá silami pekelnými?"

"Pletete se. Pes má duši čistou jako křišťál a vlídnější, než byste si kdy mohl představit. Jediný, kdo zkaziti ji může a využít ve svůj prospěch, kdy psa zuřivým učiní a proti nevinnému jej pošle, jen člověk je, nikoli ďábel. Zvěř je mnohem dokonalejší a inteligentnější než my. Považujeme se za pány tvorstva vládnoucí nad světem, ale vždy jsme byli jen pouhou jeho součástí. Stejně tak jako jedno z vláken, tvořících pavučinu. Pravdou je, že bez naší přítomnosti by se zem měla mnohem lépe, neb bohatství, jenž nám poskytuje si nevážíme, do prsou jí hroty vrážíme a jako šíříce se plevel ji znesvěcujeme a dusíme."

"Již ta tato slova zkonati by měla na hranici a její bratr rovněž!"

"Bratr není z ničeho obžalován, jeho se to netýká," zasáhl Raymond do řeči otce Marca, jako by se chtěl Gabriela zastat.

"Mělo by. Vzešel ze stejně zkaženého sémě, jako ona."

"To sémě, jež zkažené dle vašich slov má býti, pochází od muže, jenž uznával vaši víru- od křesťana."

"Tím spíše! Zahanbovati byste se měla, že víru vlastního otce zrazujete."

"Můj pravý otec je mrtev a ze sálů Valhaly shlíží na mne i bratra. Jeho víru jsem nikdy nezklamala. Žiji jí."

Kněz zrudl v obličeji jako rajské jablko a hněv pozvolna propínal jeho rysy. Znovu se zahleděl do listiny, ukazovákem vyhledal část, jíž potřebovalf a začal opět předčítat.

"V obvinění rovněž stojí, že zneužívajíc bratrovi duševní choroby, s ním na lože uléhala jste a smilstvo ohavné s ním provozovala."

"To je lež! Sprostá lež! Jaké myšlenky zvrácené míhají se ve vašich hlavách, když věřit v to můžete? Je to můj bratr!"

"Mezi Tharou a Gabrielem není nic víc, než silné láskyplné sourozenecké pouto. Prolhaným je ten, kdo tvrdí opak."

"Jakým důkazem však můžete obhajobu svou podepřít,"vykřikl kněz, zcela ignorujíc Godefroyovu připomínku.

"Ten poskytnouti vám může každá porodní bába, která by mne prohlédla."

"Porodní báby. Ženy nevěrohodné, jež praktik proti smýšlení Božímu používají, aby rodiček zbavily bolestí porodních, k nimž právem odsouzeny byly samotným Hospodinem za to, že Eva pojedla jablka ze stromu poznání a s sebou do zatracení svedla i svého muže. Na ty se máme spoléhat?"

"Díky těmto ženám přišlo na svět nespočet dětí, otče, i vy."

Kněz se zahleděl na jednoho z rytířů stojících ve stráži a ten na jeho bezeslovný pokyn přistoupil blíže a ztrestati ji chtěl políčkem.

Godefroy však vzal Tharu za zápěstí, schoval ji za svá záda a s očima sršícími jiskry zloby, upřenýma na troufalce, vykřikl: " Vstáhnete-li na ni ruku, budete mít co dočinění se mnou!"

Muž pohlédl na regenta a na jeho znamení se vzdálil.

"Dávejte si pozor Godefroy! Stavíte se na odpor spravedlnosti," procedil kněz mezi zuby.

"Čemu? Opravdu hodláte to, co se zde odehrává, nazývati slovem tak honosným? Cožpak jste se všichni pomátli na rozumu? Soudíte nevinného a svědkem vám je proti němu násilník a vrah! Jestlitě toto je spravedlnost, pak jí z duše pohrdám. Zde před svědky prohlašuji, že já i mí rytíři pevně budeme státi na straně Thary i Gabriela, proti všem! Jestliže se jim pokusíte jakkoliv ublížit, pak přesvědčím ty, jenž ve mne věří a v boji stojí při mě, aby do války se Saladinem nevstupovali, a ty víš Raymonde, že jich je mnoho!"

"To nemůžeš učinit, potřebujeme tě."

"Pokud i nadále chcete pokračovat v této trapné kauze, rozpoutané na základě výpovědi lidské zrůdy, pak mi nezbyde jiné možnosti."

"Budete se vzpouzet církvi? Toto je svatá válka, není možné ji hatit. Bůh stojí na naší straně."

"Bůh nemá s těmito jatky nic co dočinění, to jsem pochopil již dávno. Tisíckrát lépe by bylo, kdyby se smluvil mír mezi králem a Saladinem, pak každý by mohl navštěvovat svá svatá místa a klid by se rozhostil v srdcích všech. Zde již dávno nejde o ochranu bezbranných. Jen o věhlas a slávu církve, jež ukázkou své síly, rozsévá strach po všech svých věřících. Mluv pravdu a žíj jí, i kdyby tě měla stát život. Dnes jste ji konečně slyšeli z úst této skvostné ženy i mých."

"To je vzpoura! Kacířství!"

Situace se hrotila a Raymond se rozhodl ji razantně řešit.

"Stráže! Odveďte rytíře Godefroyho de Saint-Etienne na čerstvý vzduch a sečkejte u něho, dokud vás neodvolám. Jdi s nimi dobrovolně dříve, než stačíš říci něco, co by tě mohlo mrzet a já ti již nebudu moci pomoc."

"Raymonde!"

"Řekl jsem jdi!"

Vzali jej za paže a odváděli ven, jako by byl vězněm kráčejícím na popraviště.

"Vás otče poprosím, abyste mne ponechal s obžalovanou osamotě."

"Je nebezpečná, neměl byste s ní zůstávat sám."

"Tato budova stojí na posvátné půdě a mou pracovnu ochrání před zlem na dlouhou dobu pouhá vaše dnešní přítomnost. Není čeho se obávat."

"Dobrá tedy."

Kněz k němu natáhl ruku s velkým rubínovým prstenem a poté, co jej Raymond v náznaku políbil, se vzdálil.

V pracovní zůstal nyní jen on a Thara.

"Posaďte se, prosím," pobídl ji uctivě a poukázal na prázdné křeslo při svém stole.

"Děkuji."

Jen co se posadila učinil tak i on.

"Nemám ve zvyku soudit kohokoli podle udání neznámých pisálků. Vždy dám raději na svůj vlastní úsudek a instinkt. Zde však nemám jiné možnosti. Ať už se stalo mezi vámi a Rigelem z Narbonne cokoliv, musí vás velice nenávidět, když se vám takto mstí. Král je příliš nemocen na to, aby se tímto mohl zatěžovat. I kdybych jej požádal o slyšení o on vám tisíckrát raději prokázal milost, do záležitostí církve mu není příslušno zasahovat. Nyní on sám potřebuje každé pomocné paže."

"Chápu. Ani bych vás o to nežádala. Na ty, jež staví se za mne a mého bratra, shůry je nahlíženo. Nechci přitěžovat vám, ani komukoli jinému."

"Jste velmi inteligentní žena. V dnešních časech je téměř požehnáním moci si s někým takovým promluvit. Povím vám to narovinu. Příkaz vyšel z rukou samotného papeže. Ti, jenž jsou obviněni z čarodějnictví, končí jen jedním jediným způsobem. Rozsudek nad vámi sice ještě nebyl vynesen, ale podílejí-li se na obžalobě takto vysoce postavení církevní hodnostáři, pak i kdyby se za vámi postavil Godefroy s celým křesťatnským rytířstvem, neochrání vás."

"Rozumím. O mém osudu, je tedy již rozhodnuto."

"Ano. Dostal jsem se do bludného kruhu a popravdě netuším, jak z něho ven. Godefroy je mým přítelem a nerad bych viděl jeho zkázu. Pokud by se on i jeho rytíři i nadále takto za vás otevřeně stavěli, či se pokusili rozsudek zmařit, budou církví krutě ztrestáni."

"Jak ztrestáni?"

"Byli by obžalováni z kacířství, hanobení církve, znectívání a stavění se proti Božím zákonům, velezrady, nabádání k velezradě, stýkání se z bezvěrci, a co nehorší, z napomáhání osobě podezřelé z čarodějnictví. Poté by zřejmě jako odstrašující příklad zkončili naprosto stejně jako vy. Víte tak jako já, že nepřestanou a já je nedokáži více ochraňovat. Má moc není nekonečná. V podstatě jsem pouhým služebníkem Božím, jenž jistou výhodu má proti ostatním, že vyzná se v diplomacii a technice vedení lidu ke společným cílům. Možné nebezpečí hrozí i vašemu bratrovi, neboť ač nebyl nikterak obviněn, stačí jen několik dobře zkonstruovaných svědectví církevních špehů a dopadne jako vy. Věřte mi, že znám jejich praktiky, jichž užívají, když chtějí něčeho dosáhnout. Opravdu bych byl nerad, kdyby to tak dopadlo. I jeden jediný zachráněný nevinný život je požehnáním, zvláště v těchto časech. Co však počít?"

Thara si byla až příliš dobře vědoma, že se Raymond nemýlí. Nikdy by ji nepřestali ochraňovat. Stáli by za ní do posledního dechu a Edmond ze všech nejvíce. Nesmí dovolit, aby je zabili. Příliš mnoho sil, jí nezbývalo, leč zmobilizovat je hodlala za každou cenu pro poslední bitvu- tu nejtěžší ze všech. Snad se již stala snoubenkou smrti, avšak své blízké, ani své srdce, rozdělené mezi dva muže, jí za nic na světě nevydá.

Rozhodnutím, jež učinila vytrhla je z jejích chladných spárů, poslala vstříc světlu a vlastním tělem jí zamezila přístup k nim.

Na okamžik zavřela víčka a zhluboka se nadechla.

"Pokud dovolíte, snad bych o něčem věděla.".............

 

 

 

 

Kontakt