Syn temnoty -kapitola třetí- Skrytá hrozba-ukázka 2. (Připravuje se)

29.04.2010 18:13

Goblini!“

Toto náhle Gormalovo zvolání, odtrhlo pozornost všech od stínu, k okraji mýtiny, kde ze zákrytu mezi stromy vybíhala pětičlenná skupinka poměrně útlých, nahrbených postav zelené barvy zvrásněné kůže, s dlouhými rovnými meči připravenými v rukou. „Slova“ se neprodleně, bez nejmenšího zaváhání, ujaly luky Lathara a Allassea, které ve zlomku několika vteřin společnými silami skolily čtyři z goblinů, dříve, než by se jen stačili přiblížit na ohrožující vzdálenost. Posledního se „s chutí“ ujaly dva šípy krátce po sobě vystřelené z Arnova černého vyplétaného luku, jehož doposud neměl příležitost použít. Píseň vystřeleného šípu teprve doznívala, když Nya koutkem oka spatřila jednoho osamělého opovážlivce, pokoušejícího se ze závětří dostat k nejmladšímu z Arnových mužů, vcelku pohlednému kučeravému Eamesovi. Stav uvitržení, způsobený vidinami, vystřídal instinkt, v němž neprodleně sáhla po topůrku sekyry, jíž měl Arno za opaskem a jediným mocným hodem, jí Goblinovi zarazila ostřím přesně do středu čela. Nastalo ticho. Hrobové ticho plné očekávání.

Příliš snadné.“

„Jak to myslíš,“ podivil se Gormal.

„Má pravdu,“ přitakal Latharovi nečekaně Arno. „Goblini útočí ve strategicky ucelených šicích s vůdcem v čele. Ne roztroušeně, jako zmatené ovce. Jsou mazanější a prohnanější než skřeti. Něco tady nesedí. Nelíbí se mi to.“

„Je jich víc. Jejich pach je všude kolem,“ pronesl Allasseo.

„Proč sakra nezaútočí,“ zareagoval podrážděně Coll.

„Vyčkávají,“ odvětil Lathar, rozhlížeje se po okolí.

„Ale na co?“

Pravda, jíž by si Daren snad ani nepřál znát, vyšla najevo dříve než by se kdo nadál, započínaje nepřirozeným hřměním, mrazícím krev v žilách, jenž všechny pomyslně připoutalo k, blesky se hemžícím, mračnům, kupícím se přímo nad nimi. Vzbuzovaly pocit podivného neklidu. Chvílemi by se zdálo, že se v nich míhají ohyzdné šklebící se tváře, vysmívajícím se všem dole na zemi. Pak zase, jako mávnutím hůlky čaroděje vše zmizelo. Stmelující se temná oblaka tvořící bouřlivý štít, se náhle začala v doteku mlhoviny rozestupovat a odhalovat, co se skrývá vpozadí. Nejprve jen letmý, sotva postřehnutelný stín, nic víc. Pak další a další. Celé obří černé tělo větrného kornoutu, tvořené z desítek okřídlených bodů, jenž se pozvolna formovaly do konkrétní podoby.

Seskupit,“ zakřičel Arno do narůstajícího poryvu vichru.

„Zolthare,“ obrátila se Nya na mága.

„Ano,“ odvětil vysypávaje z váčku připevněného u svého pasu, jakýsi prášek, z něhož vytvářel na zemi velký kruh. V rychlosti postrčila Darena k Rue, s mečem nyní připraveným bránit jeho i Zolthara.

„Kolik potřebuješ času?“

„Kolik jen půjde,“ vypravil ze sebe neustávaje v práci.

„Pospěš si. Zůstaňte v kruhu,“ dodala spěšně a vydala se k ostatním. Ti se již strategicky, co možná nejblíže u sebe, rozmisťovali po obvodu.

Monstrózní pokřivené ďábelské rysy částečně lidské tváře kombinované stopou netopýra, rubínové oči, ostré zuby přerůstající horní čelist. Vše, co spatřila na vrcholu sloupu smrti, se změnilo v krutou skutečnost. Realitou příliš blízkou na to, aby se dalo pochybovat o její autentičnosti. Stíny párů širokých blanitých křídel se střídaly za odporného jekotu, jeden za druhým nad mýtinou, odpuzovány od cíle jen nabroušenými ostřími zbraní, stávajícími se společenstvu jedinou, avšak ne dokokonalou ochranou. Jakoby si s nimi zatím jen pohrávali. Vyhladávali skuliny v obraně a moc dobře si je pamatovali. Jeden nálet střemhlav k zemi střídal další a další. Neúspěšně. Avšak nejednalo se o záměr? Opravdu tito ohavní letci nedokázali své výpady zdárně dovést do konce? Zprvu průzkumné nálety se přeměnily v čistý projev agrese ihned poté, co se Lathar s Allasseem sestřelili svými šípy z povětří jedno z monster. To vyprovokovalo tak silnou vlnu odporu, že se pod četností stvůr přelétávajících nad mýtinou, stal závěr dne téměr hluboukou nocí. Nenadálá změna strategie dodala na odvaze a troufalosti doposud skrytým goblinům, ponechávajícím monstrům dostatek volného prostoru pro jejich záměry. Tentokráte ve zformovaném oddílu, jehož počet členů byl jen ztěží odhadnutelný, v čele s hlavním vůdcem, hrdě na hlavě nesoucím helmici, ozdobenou dvěma protilehlými rohy, zaútočili v předem ustanoveném útvaru několika, ze tří stran postupujících křídel, řítících se jako vlny ve zběsilém spádu za sebou, aby společenstvo co nejrychleji zbavili sil k odporu. Situace se stávala znatelně nepřehlednou. Kam jen oko dohlédlo, se to hemžilo nazelenalým odstínem gobliní kůže či stíny nalétávajících monster.

Zatímco Zolthar za odříkávání magických formulí v kruhu rozsypával jiskřící prášek, měli ostatní plné ruce práce, aby se konečné fáze vůbec dočkali. Půda do sebe hltavě vsakovala temnou krev vytékající z padlých nepřátel, avšak ostří se střetávala se stále větším množstvím živých terčů. Bojovali bok po boku, všemi uměními jenž ovládali, s houževnatostí Arna, ohánajícího se svým mečem s nelítostí barbarských válečníků. Bylo však otázkou času, jak dlouho zvládnou odolávat tomu šílenému náporu bez výpomoci Zoltharových kouzel, k nimž se mu, za každou cenu snažili dopřát dostatek prostoru. Druzí však prahli po něčem jiném a neštítíli se k tomu použít jakékoli hanebnosti, v nichž útok do zad, představoval jen vrchol celého prohnilého ledovce zákeřností. Jen díky pohotovému impulzu podvědomí, se starý čaroděj vyhl úkrokem dopadajícími goblinskému meči, jehož lesknoucí se čepel Zolthar zaregistroval v posledním možném okamžiku sebezáchovy. Takovou míru hbitosti by v tomto kmetovi hledal opravdu málokdo. Sotvaže jej dopadající ostří o vlásek minulo, uštědřil goblinovi tak silný úder holí do hrudi, že pod ním upadl na zem. Spatřil již jen, jak Zolthar stojící nad ním, otáčí svou, jindy zkromně vyhlížející, oporu hlavicí dolů k němu. Jakmile se její dřevo dotklo goblinova čela, byl osud tohoto tvora noci, jedním jediným slabým zábleskem, navždy zpečetěn. Ani Rue nebyla ušetřena steče s několika gobliny, stavíce se jako hráz mezi ně a Darena. Plně zaneprázdněna, v četnosti, s níž ostří vyhledávalo části těl, do nichž by se s neochvějností zabořilo, si ani nepovšimla jednoho opozdilce, hodlajícího se v útoku připojit k ostatním, z úhlu v němž neměla krytí.

„Hej,“ ozvalo se zvolání, které jej přimělo vyhledat jeho původce. Na místo obličeje, však přišel nečekaný zásah loktem do nosu. Překrývaje si prsty krvácející zlomeninu, seknul ve vzteku ostřím před sebe, aby mladého horlivce nemilosrdně ztrestal. Daren se však pohotově sehl, vytáhl malý nožík, skrytý ve speciálně vyrobeném pouzdře vysoké boty a napřímíce se, jej, téměř nepostřehnutelným pohybem, zarazil až po rukojeť goblinovi přímo do krkavice, právě, když Rue skolila posledního útočníka, spočinouce na svém chráněnci překvapeným pohledem.

Nejlepším a nejzkušenějším bojovníkem pod Arnovým vedením se bezesporu prokázal Gormal, ohánějící se svou věrnou „přítelkyní“ s takovou lehkostí, až by si jeden pomyslel, že neváží víc jak ptačí pírko. Pohrávaje si s, oproti němu, rachytickými postavami goblinů, jako kočka s drobnými myškami, vykonávajíce tak fuknci „převozníka“ na onen svět, spatřil jednu z létajících stvůr, prolétávající nedaleko něho, po nezdařilém pokusu napadnout Eamese. Kypící hněv a nadbytek adrenalinu v krvi, dopomohly mu k okamžitému rozhodnutí, v němž, vyvinouce sílu páru splašených koní, mrštil sekyrou před sebe, zasadíc její ostří do široké osvalené hrudi, a rozběhl se kupředu.

Monstrum se s odporným bolestným zajíknutím řítilo na mýtinu. Stisknouce opětovně topůrko ve válcovitých prstech, prudce vyňal sekyru z hlubokého šrámu a pozvednouce ji do výše, zasekl ostří ještě hlouběji, ukončíc tak netvorovu smrtelnou křeč. Náhle pocítil číši přítomnost a odvrátil tvář vstříc dvěma goblinům, pozorujícím jej zpovzdálí. Docházejíc téměř k nim, si uvědomil, že na jejich podivném klidu není něco vpořádku. Byla to jasná léčka. Sehnul se právě včas na to, aby se meč, jímž mířil goblin skrytý za ním v bočním úderu na krk, volně prolétl nad jeho hlavou. Ve sklonu se neprodleně otočil k útočníkovi a uštědřil mu tak tvrdý úder topůrkem do čelisti až se goblin zapotácel, vyplivnouce s krví několik vyražených zubů.

Chceš si hrát? No tak jen pojď,“ vybídnul jej Gormal ihned, jak se otřesený goblin napřímil. Ten v odpovědi na to podnikl výpad zhora, avšak Gormal jej vykryl tak, že se čepel zarazila do vršku sekyry mezi vykované záhyby. Protočením zbraně v zápěstí bez nejmenších potíží meč zlámal na tři díly.

„Teď já,“ pronesl a druzí dva goblini jen vyjeveně hleděli na to, jak ostří sekyry kolmo dopadá na hlavu jejich druha.

„Kdo další,“ vyzval je s arogantností, vnímaje jejich zděšené oči, upřené na, téměř celoplošně, zkrvavený chladný kov. Zvítězila známá skřetí zbabělost s níž se jeden z nich, stojící po Gormalově pravé paži pokusil o útěk. Marně. Jeho hrdlo se ocitlo v drtivém sevření, okamžik před tím uvolněné ruky, jenž jej nadzdvihla a praštila s ním zády o zem takovou silou, že mu, za hlasitého křupnutí, zlomila vaz. Goblin, který zůstal jako poslední naživu, nehodlal jen vyčkávat až na něho příjde řada a odhodlal se k bezhlavému útoku, úderem mířeným na Gormalova záda.Tomu se jen tak tak vyhnul překulením se přes rameno stranou., z něhož se v kleku rozmáchl po goblinových nohách. Jak málo již jen stačilo k tomu, aby život, bolestí kvílejícího tvora temnot zkončil. Gormal, tyčící se jako hora nad ním, si jen znechuceně odplivl a nechal svou „družku“ dodělat započatou práci.

Sotvaže jen Nya zabila jednoho útočníka, již ji napadl druhý v úporné snaze ji ve vzájemných zuřivých střetech mečů dohnat v couvání blíže k lesnímu porostu za ní. Věděla přesně co má v plánu a rozhodně se nehodlala nechat zatlačit do úzkých. Odhadnouc postačující vzdálenost se sama od sebe rozběhla ke stromu, v odrazu chodidly o kůru se přemetem dostala za goblina a přitlačíc jej ke kmeni volnou levou paží, ohnutou v lokti, mu zabodla čepel hluboko do útrob. Dívala se na něj, když světla v jeho očích pohasínala a jednou provždy se zbavila jeho slizké blízkosti skopnutím bezvládného těla z ostří. Došlo však k něčemu, co neočekávala. Zaslechla dva dohadující se hlasy, přicházející odkudsi z hůry, jenž přivodily jí onen známý stav rozpoložení mysli, v němž se vše kolem zpomalilo natolik, že pouhý jednoduchý pohyb, trval celou věčnost. Pozorností se upnula ke vzdušnému prostoru nad mýtinou, kde, ke svému překvapení, spatřila dvě monstra, koordinovanými pohyby křídel se udržující v jednom místě, v nyní odporně znějící rozpravě, shlížeje dolů na bojujícícho Gormala. Jakmile jej rovněž vyhledala nastala nenadálá změna. V jekotu, který ji znovu připoutal pohledem k nebesům, stala se svědkem útoku ve vlastních řadách, kdy mohutnější z okřídlených tvorů, cíleně napadl třetího, jehož sám přivolal a rozsápal mu blánu levého křídla i část hrudi natolik, že monstrum, neschopno letu, padalo k zemi. V tom okamžiku, vše zapadlo dohromady a Nya se, čelíce tělům desítek goblinů, rozběhla nazpět.

Gormal právě dorážel ještě dýchajícího protivníka, když po dunivé ráně zahlédl trup svíjejícího se netvora, marně se pokoušejícího znovu vzlétnout. Nastalo přesně to, čeho se Nya obávala, a v co, jistým druhem inteligence obdařené, stvůry tajně doufali.

Ne! Gormale! Nevzdaluj se od kruhu,“ křičela z plných plic, odrážejíc útočící nepřátele. Gormal, přes ryk bojujících a řinčení zbraní, neslyšící jejího volání, právě dobíhal ke zraněnému tvorovi, v nápřahu mu zarazíc ostří své sekery přesně do středu osrstěného nahrbeného hřbetu.

Gormala, vrať se!“

Veškeré volání nebylo nic platné. Schylovalo se k nejhoršímu. Arno zaregistrujíc, bijící se Nyu v obležení goblinů, se jí neprodleně vydal na pomoc, snažíce se k ní dostat z druhé strany tlupy. Byl mnohem blíže Gormalovi než ona.

„Arno,“ zakřičela, když si kolem sebe udělala dostatek prostoru.

„Gormal,“ dodala, poukazujíc prstem do směru, ve kterém se nacházel, ihned, jakmile se na ni podíval.

Kopnutím převalil chroptící stvůru břichem vzhůru, vytáhl zpoza opasku svůj nůž, zaklekl na hruď a násilím otevříc její chřtán, jí vbodl ostří do horního patra. Tu mu přišlo, jakoby odkudsi přicházelo přitlumené volání jeho vůdce. Pohlédl do dáli před sebe a viděl, jak se na něho, srážíce na odpor se stavící gobliny, snaží něco gestikulovat.

Gormale, vypadni odtamtud!“

Nerozuměl mu. Postavu statečného válečníka překryl zkázonosný stín a rysy jeho tváře, s řevem trpícího, zkřivila bolest, jak se spáry monstra zabořily hluboko do jeho ramen a za ně jej zvedly do vzduchu, stoupaje s ním výše a výše. Členové společenstva, upozorněni na dění strašlivým křikem, již jen v hrůze bezmocně přihlíželi, jak jej netvor nadhozením nabídl svému druhovi a ve společném záchytu roztrhli Gormalův trup v půli, jako by byl jen hadrovou panenkou. Prolitá krev dopadající na zem probudila v pozůstalých nevídanou vlnu hněvu a touhy po pomstě. Naleznouce v sobě skryté zásoby energie, pustili se s vervou do dalšího boje, bez slitování pobíjeje vše, co se jim dostalo do cesty. S tímto novým zanícením pro věc, se však nevědomky, doposud vcelku uzavřená formace, začala pomalu rozpadat po mýtině.

 

Zachycením za zadní končetinu stáhl Lathar, jehož oči po vraždě Gormala vzplály plameny podsvětí, jednu z oblud níž k sobě a prosekl jí mečem křídlo. Monstrum pohlédlo na proraženou díru a jeho rubínové zřítelnice se střetly s Latharovými, ve zlosti cedíce skrze přerostlé čelisti množství vazkých slin. Déle nevyčkával. Ostří jeho zbraně se hladce sklouzlo po hrdle strvůry způsobíce jí tak hluboký smrtící řez, jenž, jen pro jistotu, pojistil ještě prokláním srdce vzápětí na to. V okamžení jej cosi upoutalo.

Nya se ocitla v sevření hned několika útočících goblinů najednou. Počínala si však obratně a bez potíží. Touto situací se ale zdála být značně zneklidněna Rue, vše pozorující z téměř dokončeného kruhu.

Musím jí pomoci. Ani se nehni od Zolthara.“

Přehozením goblinovy paže svírající meč přes své rameno, mu ji jedním trhnutím zlomila. Na to mu uštědřila silný úder loktem do obličeje, čímž jej dostala do vhodné vzdálenosti od sebe, postačující na probodnutí jeho útrob. Jakmile sok padl, přidržujíce si ránu v břiše na kolena a Nya mu v mírném protočení setla hlavu, padl její pohled na Rue v povzdálí opouštějící kruh.

„Ne, zůstaň s Darenem.“

Rue vytřeštila oči a stačila jej zděšeně zakřičet její jméno.

Ucítila jen pevný mužský stisk, kolem svého pasu, jenž ji strhl k zemi a odvalením se ji v posledním možném okamžiku dostal mimo nebezpečí, dříve než by se jí spáry nalétávajícího monstra stačily dotknout. Pokusila se zvednout, avšak Lathar nad ní, zaznamenal další hrozbu v podobě goblinských lučištníků, jejichž šípy byly namířeny přímo na ně. Mohl udělat jen jedno.

„ Ne,“ pronesl v krátkosti, přitisknouc ji opět k zemi a zakryl ji vlastním tělem...............

Kontakt