Syn temnoty -kapitola druhá - Společenstvo - ukázka 2. (Připravuje se)

   Plameny pochodní velké síně tiše popraskávaly ve svém neměnném řádu s uklidňující poetikou sebe sama, zatímco se lidské bytosti scházeli k vynucené poradě. Smolou vonící dřevo a otesané kameny jen ztěží by dokázaly zcela pohltit hřmost pronášených výroků.

Gawen opět seděl v přemýšlivé pozici s mnoucí pěstí před ústy, prsty pravé přejížděje po zlaté hlavě lva, sedícího u jeho trůnu a v odlesích stříbrné koruny na svém vysokém čele, budíc představu vlastní vznešenosti, naslouchal řečem ostatních, očima však po většinu času spočívaje na osobě, jenž v protipólu jeho trůnu, téměř jako zločinec při posledním soudu, usazena byla do vysokého křesla ve středu velkého centrálního kruhu síně. Jednalo se o pohled naprosto chladný, netečný a obviňující. Na opačné straně se ovšem ve vyprovokované reakci naprosto schodoval.

„Čin, jehož se princezna dopustila, zavdal jasný podnět k otevřené válce, pánové,“ rozohnil se jeden z přítomných starších.

„To myslíte vážně,“ ohradil se Daren přistupující z pozadí k Nye uprostřed kruhu.

„Všichni přeci víme, jak to bylo. Nebo snad ne?“

Arno, kterého se věc nadmíru týkala nevydal ani hlásku.

„Nya žádný zločin nespáchala. Jednáte tu s ní jako....“

Svůj proslov nedokončil, neboť jej sestra chytila za rukáv a dívaje se mu upřeně do očí, lehce zakroutila hlavou.

„Chceš nechat ležet vinu na sobě,“ pronesl přitlumeně v odezvě na toto gesto.

„Tvá snaha o obhajobu sestry je úctyhodná, Darene, nikoliv však již impulzivní řeč, kterou sis vymohl, aniž by ti právo na to v této radě náleželo,“ okomentoval vše další ze starších.

„Nesmí-li promluvit Daren, pak to udělám já,“ prolétl síní ženský hlas a pohledy se neprodleně odvrátily k bojovnici vcházející do víru dění. Chlad modrých očí přejížděl postupně po starších i králi a ústa se jala dalšího monologu.

„Vždy jsem věřila, že radu tvoří lidé, jenž si svou moudrostí a rozumem vydobili možnost rozhodovat o našich osudech, nejlépe jak jen to je možné. Po dnešním večeru o tom však začínám silně pochybovat,“ zahájila z ostra.

„Svět se žene do zkázy a vy se tu zaobíráte malichernostmi, jimiž ubližujete druhým. Měli byste se stydět. Z čeho se to tu snažíte princeznu obviňovat? Zabila snad toho troufalce pro vlastní potěchu? Ne! Hájila vlastní čest a chránila život bratra. Opovážili se vztáhnout ruku na dceru krále, to je zločin! Nya volila nejlepší možné řešení jaké šlo. Že se vše obrátilo v ozbrojený střet, není chyba její, ale Arna, který se do všeho připletl, ačkoli to nebylo nutné, přes odpor můj i samotné Nyi.“

Odvrátila se čelem k Arnovi a dodala: „Kdyby si měl jen trochu cti v těle, ty válečníku, tak bys ji v tom samotnou nenechal. Všechno bys jim pověděl a zastal se jí. Je mi tě upřímně líto."

„Ustanov společenstvo, Gawene, nač ještě déle váhat,“ vložil se do toho Zolthar.

„Obáváš-li se války, pak pošli Nyu na výpravu, aby sudba hvězd byla naplněna a ty jsi tak došel svého klidu. Pokud nevidíš příčiny, není ani sporu. Musíš se spoléhat jen na svůj lid. Od cizích dočkáš se jen vzpupnosti, zášti, troufalosti a zrady, jak si se dnes sám přesvědčil. Neotálej. Je nejvyšší čas.“

Nastalo přemýšlivé ticho, narušované pouze šepotáním starších.

„Dobrá,“ ujal se konečně slova král.

„Ať se dnes stalo cokoliv, přeji si, aby s Nyou cestoval Arno a ochraňoval ji před veškerým nebezpečím. Snad nevyniká nad ostatní svými charakterovými vlastnostmi, za to je však nejlepším válečníkem ze všech a to je pro mě nejpodstatnější. Vezme si s sebou tři své nejzručnější muže. Zolthar, se zajisté postará o překážky z oblasti magie.“

Čaroděj přikývl hlavou na souhlas.

„Já pojedu s Nyou také,“ ozvala se náhle bojovnice.

Tu se přihlásil o slovo Arno.

„Se vší úctou, pane. Ochrana princezny bude i tak dost komplikovaná a náročná. Další žena ve skupině by mohla znamenat potíže navíc.“ „Nya se o sebe umí postarat sama a pokud jde o mne, vem si meč a uvidíme, kdo z nás dvou je lepší bojovník.“

Drobná žena stála proti Arnovi, jako tyčící se nezdolatelná hora, odhodlaná trvat na svém.

Arnovy lícní svaly se viditelně napjaly, v hněvu nabíraje na nachu, avšak jakémukoli konfliktu zabránil výrok, jimž se král do všeho vložil.

„O tvých schopnostech ani citech, jež chováš k Nye a Darenovi, tu nikdo nepochybuje, Rue. Místo ve výpravě bylo tvé, dříve než si o něj sama projevila zájem.“

„Ani já nehodlám ponechat sestru samotnou. Rád bych se k ní přidal,“ pravil Daren.

„Ty? Co by si s tebou počali,“ zareagoval král uštěpačně.

„Téměř neuzvedneš meč. Jsi jen mnohomluvný neduživý slaboch.“

„Tak dost,“ okřikla jej ostře Nya, v prudkém vztyku z křesla.

„Je jen na obtíž, to nedovolím!“

„O tom, kdo tu je či není na obtíž rozhodnu já. Jako vyvolená mám právo na výběr svých společníků. Chci ho!“

„Ne! Není vhodný!“

„Nepojede-li Daren, pak nepočítejte ani se mnou.“

Síní se rozlehlo vzrušené štěbetání starších, rozhořčeně polemizujících o Nyině prohlášení.

Gawen přejel pohledem od Zolthara, přes Rue a Darena k Nye a nasupeně řekl: „Souhlasím tedy. Ale pamatuj si, jestli zemře, bude to tvou vinou.“

„Samozřejmě, vždyť ty sis vždy nad vším myl ruce.“

Tato poznámka jej viditelně zarazila.

„Nyní zbývá již jen vyčkat rozhodnutí toho, jehož se celá věc společně s princeznou nejvíce dotýká,“ podotkl do nastalého odmlčení Zolthar. „Snad si nikdo z vás tady nemyslí, že by souhlasil,“ ozval se Arno.

„A proč ne?“ Potřebuje jen čas k rozhodnutí Je to pouhý letmý okamžik, kdy se dozvěděl o osudu, jenž mu byl dán v plen. Dejme mu šanci a vyčkejme,“ zastala se jej Rue.

„Na co chceš čekat? Je-li proroctví ze svitků z Irgosu pravdivé, pak by se měl zrodit ze spojení démonské bytosti a člověka. Polovina jej, je tedy lidská. Který člověk by šel dobrovolně na téměř jisotu smrt?“

Vtíravá otázka, která zde padla nesla se v úvahách všech nedůvěřivých, v zabijáckém pohledu žen, mága i Darena, určeném Arnovi.

„Já,“ rozhlehlo se z čista jasna síní a pozornost všech upoutaly obrysy postavy, jenž, po několika krocích z osidel stínů s dotykem záře plamenů pochodní, odhalila Latharovu identitu, k překvapení všech.“

„Zajisté nepohrdnete ani spojenectvím elfů,“ doplnila Latharovo prohlášení slova Allassea, přibližujícího se k němu. Lathar se zdál být mile potěšen v nevědomosti přítelovi touhy jej podpořit.

„Společenstvo je vytvořeno, králi.“

  Od tohoto zlomového okamžiku se sedm nejrozličnějších osobností, stalo součástí společenstva na výpravě temnotou a není tomu náhodou, že právě číslice sedm častokráte ovlivňuje chod věcí.

KAPITOLA TŘETÍ – „Skrytá hrozba“

(third chapter - „Hidden menace“)

Rodící se jitro rozsévalo do náruče panenské krajiny tisíce rudých rubínů slunečních polibků a vánek provoněla svěžest ranní vláhy se sytostí opojného parfému se mýsící s jantarovými slzami mohutných sosen. Skrze pozvolna se rozpouštějící závoje mlhoviny, držící se nízko při kořenech stromů, zdál by se počátek dne jako kterkýkoli jiný jemu předcházející, přesto se odlišoval, neboť ze srkytu vysílal letmé záblesky naděje, stávající se pro všechny velmi vzácným artyklem. V nejistých dobách hladomoru, krutosti, srmti a válek s lidmi i skřety, jejichž počet se závatně navyšoval s každičkým kouskem zabrané, krví znesvěcené země, se k jejím střípkům upíral celý temnotou pohlcovaný svět, ocitající se na pomyslných hranicích katastofy.

Samotný poklidný ráz matky země, se měnil v odezvách barbarství na ní páchaném v živoucí obraz motivů podsvětí. Vytrhávaje plíce v zeleni z jejích ňader, rozrývaje a drtíce kosti půdy, znečišťujíce krev potoků i řek a vyvražďováním uváděje její potomstvo téměř v zapomnění, bouřila se ohněm chrlící lávy, větrem a bouří, hněvem otřesů půdy s pláčem deště utápějícího to, co mu zkříží cestu. Nyní však, jakoby i ona vycítila snahu této nepatrné skupiny vše zvrátit, odkryla jim svou nejvlídnější tvář a hýčkajíce si je, rozhodla se co možná nejvíce věc podpořit.

Allasseo si ještě před úsvitem sbalil své věci a nyní stojíce tiše a nehybně u vyhasínajícího ohniště, kochal se půvaby rozbřesku. Vnímal kroky, zvuk brašny dopadající na zem vedle něho i Lathara, zastavícího se po jeho levém boku, hledíce stejným směrem, jako přirozenost, která jej nikterak nevyvedla z míry a v klidu přihlížel výstupu šarlatového slunečního kotouče na nebesa.

„Možná by sis to měl ještě rozvážit. Víš lépe, než kdokoli jiný, co vše nás tam čeká. Šance přežít je asi stejně tak velká, jako že by pták neuměl létat. Nenabízej se smrti všanc, jen pro tíhu mého rozhodnutí.“

Allasseo se pousmál a aniž snad jen na vteřinku odvrátil zrak od východu slunce poklidně pronesl: „Prastaré legendy mého lidu vyprávějí o zemi věčného ledu a sněhu. Tam, na plovoucích ledových plošinách, žijí ptáci, kterým skutečně bohové neposkytli dar létání. Jen se tak pozvolna přemisťují kolébavou chůzí z místa na místo. Leckdo by řekl- jakou mají naději oproti těm co létat dovedou? Oni však tuto nevýhodu obrátili ve svůj vlastní prospěch, neboť na rozdíl od zpěváčků, kterých je všude kolem víc než dost, dokáží přečkat třeskuté mrazy jako nic a vodní hlubiny staly se pro ně bohatým lovištěm i druhým domovem.“

Teprve nyní se Allasseovy oči upřely do Latharových, dodávaje tak na váze jeho slovům.

„Kdysi dávno jsem přísahal, že tě nikdy neopustím a hodlám tento slib dodržet, můj příteli.“

Lathar se ani nepokusil o odpověď, pouze ve tváři mu, zároveň s pohybem dlaně, uznale se dotknoucí Allasseova ramena, vykvetl letmý, velmi u něho vzácný, úsměv.

Nastalé ticho narušil náhle dusot kopyt, oznamující, že již nejsou sami.

„Nerušíme,“ rýpl si s jízlivostí Arno.

„Dost už,“ napomenula jej Rue, sedící v sedle grošované klisny.

„Připraveni,“ zeptala se Nya, zdržující se po boku svého bratra a Zolthara.

Byla skutečně ženou mnoha podob. Jedné hezčí než druhé. Na osudovou výpravu vybavila se jak se patří na pravou bojovnici. Stejně jako Rue, zvolila si cestovní šat z kůže, vyztužený na hrudi a břiše, zakončený do polou stehen sahající sukní ze širokých třásní, prokládaných ob jeden pás řadou třpytivých kulatých cvočků.

Hluboký dekolt zdobený variacemi proplétaných spirál a křivek, dokonale zvýrazňoval její dmoucí se ženské přednosti. Pohodlné vysoké boty, chránily její pevně osvalené krásné nohy do tříčtvrtin holení. Na čele vyjímala se jí stříbrná čelenka s masivním protáhlým kamenem barvy čerstvé krve, v jehož odstínu skvěl se jeho mnohem menší druh na prostředníku něžné levé ruky. Skutečný výraz této mise prozrazovaly ramenní chrániče s runovým písmem, na míru vyrobené kožené nátepníky, volně přecházející v cosi jako rukavice, odhalující převážnou část štíhlých prstů a maskování, v podobě tří tenkých rudých proužků na obou jejích lících a nadloktí, dodávající jí na výrazu nespoutané divokosti.

„Je čas,“ řekla a pustila z ruky uzdy dvou osedlaných koní bez jezdců.

„Předpokládám, že jezdit umíte.“

„Jako ty mluvit, princezno,“ odvětil Lathar klidně jí hledící do očí.

Nye lehce pokmitly koutky úst v nutnosti úsměvu nad dobrou odpovědí, deroucího se na povrch, a tak raději pobídla svého hřebce do klusu.

Deset jezdců se vydalo západním směrem ke vzdáleným krajům, jež mnohdy nepoznaly přítomnost člověka. Přes širé pláně, na nichž bylo možné stát se při pozorování noční oblohy součástí hvězdokup, vyprávějících o příbězích dávných hrdinů a tvorů; skrze hvozdy udivující mohutností i vzrůstem tichounce mezi sebou komunikujících stromů, svými korunami prostupujících oblaka, ve snaze uctít samotné slunce. Překonávajíce strže, ďábelsky vyhlížející rokle; zdolávaje sílu rozbouřených peřejí i nástrahy Duhových hor, dodávajících čest svému jménu barevnými mlžnými mosty, vznášejícími se nad tříštícími se pěnami desítek vodopádů nejrůznějších velikostních rozměrů a uspořádání, dospěli do míst, v nichž živí tvorové stávaly se vzácností a odkaz vlády temnoty byl znatelný na každičkém kroku. Svět lidí zůstal daleko za nimi a prokletá půda vítala je v panství, kde jsou poutníci bedlivě pozorováni.

„Lathar toho zřejmě moc nenamluví, že,“ zeptala se Rue Allassea, vedle něhož celý den v rámci pohybujícího se konvoje udržovala tempo.

„Více za něho promlouvají činy, než slova,“ odvětil vlídně.

„Jak jste se vy dva poznali?“

„Jednou mi zachránil život. Od té doby jsem přáteli zdílejícími společně dobré i zlé.“

„Blízkost smrti stává se silným poutem, o tom vím své,“ pronesla, na okamžik duchem nepřítomná, poněkud skleslejším tónem, čehož Allasseova bystrost ihned zaznamenala.

„A ty? Ty jsi princeznina společnice?“

„I tak by se tomu dalo říkat. Starala jsem se o ni a o Darena od chvíle, kdy jejich matka zemřela.“

„To je úctyhodné.“

„O nic takového mi nikdy nešlo. S Verou jsme byli jako sestry. Ujmout se jejích dětí se pro mě stalo samozřejmostí. Přísahala jsem, že je ochráním před vším nebezpečím, i tím, co jim zabilo matku.“

V podezření, jenž Allasseovi vytanulo na mysli, pro poznámku obsaženou ve vyprávění Rue, zaznamenal jej, jak se koně v ekipě naráz zastavili na místě a před zrakem vyvstanul mu jedinečně monstrózní výjev vrcholů skalního města, čnějících nad hustou smíšenou hradbou rozsáhlého hvozdu.

„Skalní město Origon. Kdysi zaživalo lesk a slávu starých dobrých časů, známé ve všech koutech světa,“pravil Zolthar sedící na bílém koni v čele jízdy.

„Nyní je jen zbídačeným obrazem království duchů,“ doplnila jej Nya po jeho boku, doprovázená Darenem. Lathar, naslouchaje jejím slovům, pozoroval mraky plující nad opuštěnými strážními věžemi, když tichý zpěv větru přerušilo zvolání jestřába.

Pán nebes vznášel se ve výšinách opisujíce pravidelné kruhy nad volným travnatým prostorem mezi ekipou a lesem. Nya, jakoby náhle upadla do tranzu. Přihlížeje tomuto podivnému chování, lehce pobídla koně do chůze. Daren ji chtěl ihned následovat, avšak Zolthar jej zastavil. „Počkej!“

Nyní již Lathar nesledoval jestřába, ale pouze Nyu, jejíž černý hřebec se na znamení zastavil nedaleko skupiny. Seděla nehybně, jen s tváři odvrácenou k nebesům. Tu se její levá paže, ohnutá v lokti pozvedla do výše. Bez jediného povelu či zvuku, se v tu chvíli jestřáb snesl střemhlav dolů a dolétnouce k Nye, usedl na její paži, chráněné před jeho ostrými spáry, silným koženým nátepníkem. Jen tam tak sečkávaly. Žena a dravý pták, hledíce na sebe tak, jako by mezi sebou o čemsi rozprávěli. Na to se jestřáb znovu vznesl do povětří a odlétl neznámo kam.

„Co to bylo,“ zeptal se Daren.

„Varování.“...............................