Syn temnoty (Připravuje se)- úvod
Temnota- jak zvláštní a magický to výraz.
Pro někoho lákavý, pro jiné děsivý zas. Kolik tajemství se skrývá v jejích hlubinách. Království kouzel i cesty naší představivosti. Pod jejími křídly jeden život vzniká, druhý pak ke konci se chýlí. Je domovem stvoření, jimiž múzy poety k činnosti popohánějí, jiné zas hrůzu vzbouzí jen. Je v povahách lidí, propadat v úzkost z neznámého. Posvátný strach po staletí pronásledoval rozličné národy a dal tak vzniknout okázalým dějinám, jež nepoškodil ani dotek času. Jedni je zatracovali a vlastními rituály pokoušeli se je držet co možná nejdále od svých domovů. Jiní je uctívali a obětinami snažili se s nimi žít v míru, dobývaje si tak vlastní ochrany.
Zatouží-li však někdy po troše lidského tepla a něhy, co jsou pak zaříkání či vzývání platná? Zvláště, stane-li se objektem jejich zájmu bytost půvaby nadmíru oplývající a nejkřehčí- žena.
Jedné bouřlivé noci, rozestřely se stín a temnota nad malou vesnicí v úpatí Mlžných hor, v níž od dětství vyrůstal květ živoucí spanilosti, po němž prahlo nejedno lidské srdce.
Stříbrné blesky jako hadí jazyky křižovaly nebem, před, samo od sebe se otevírajícím, oknem, do její komůrky. Vítr pohrávající si s lehkými závěsy vyváděl dívku z říše snů.
Náhle si uvědomila, že není sama. Kdosi byl v její těsně blízkosti. Pootočila hlavu a její pohled spočinul na andělské tváři démona v lidské podobě,sklánějícího se nad ní, v očích maje odlesky tisíců ohňů podsvětí. Měla by se vyděsit a bránit se mu, leč jeho ruce hebké jako samet,ni pevné osvalené tělo, nezpůsobovaly jí žádného násilí a úsměv naplňoval ji podivným klidem a důvěrou, jakoby jej znala a milovala celé roky. A tak v záchvěvech horoucí něhy, vzklíčil nový život, který měl rozhodovat o budoucnosti světa. Neboť kdo jiný by se měl postavit v boji proti zlu parazitujícímu v temnotě, než její vlastní syn.
