Pomsta jako lék - kapitola devátá - Démoni mysli (2007- jediný doposud napsaný příběh z reálného prostředí)ukázka 1.

11.07.2010 18:24

Výslechová místnost policejní stanice pátého okresku - Madrid - 01:20

"Už jsme tu sedm hodin a meleme to samé pořád dokola a dokola," osekával David vzpupně jednotlivá slova zatímco si mnul unavené oči.

"Místo abyste našli střelce, marníte tu čas se mnou."

"Jen si ověřujeme fakta, pane McCorney. Navíc střelce jsme již identifikovali," pronesl kapitán Cortéz, jako by se nechumelilo a hlasitě si usrkl s plastového kelímku s kávou.

"Cože?"

"Část vaší teorie se potvrdiila. Pana Jacka Eagla skutečně zabila kulka profesionála. Po prozkoumání střelné dráhy jsem zjistili, že výstřel vyšel s nějakého výše položeného místa. Prohledali jsem pro to všechny domy v sousedství místa činu a na půdě jednoho z nich stojícím přímo naproti místu té hrozné události jsme v prachu našli čerstvé stopy pánských sportovních bot velikosti devět a otisk nějakého většího těžkého předmětu. Nejspíš pouzdra od kytary. Ten hajzl měl asi rád profláklý béčkový filmy, ale udělal jednu dost zásadní chybu. Nechal tam po sobě nedopalek cigarety. DNA ze slin,k které zůstaly na filtru ukázalo na muže jménem Elias Corado. Říká si Jestřáb. Má poměrně pestrou minulost. Ozbrojené loupeže, pokus o vraždu, přechovávání zbraní, napadení a spoustu dalšího. Pro náš je ale podstatné, že byl více jak rok hledán v souvislosti s podezřením z odstřelu několika lidí."

Kelímek od kávy s hlasitým praskáním rozmáčkl v pěsti a nacvičeným pohybem jej hodil přes rameno přímo od odpadkového koše.

"Když už víte, kdo to je, proč ho nezatknete?"

"Protože už to není potřeba, pane McCorney. Elias Corado byl nalezen s prostřeleným spánkem ve vlastním autě zaparkovaném jen několik bloků od domu, že kterého pana Eagla zasáhl. Jeho pušku jsme zajistili a teď už jen čekáme na balistickou zkoušku, která nám porovná náboj z pušky s tím, který jsme vyjmuli z těla. Slečna Green, se už o svůj život nemusí v nejmenším obávat."

"Tohle myslíte vážně, kapitáne? Opravdu věříte tomu, že se člověk, který dokázal zabít vlastní dceru zastaví před jedním neúspěchem? Susan a Jack se mi pokoušeli pomoc nalézt důkazy, o tom, že Sharidan zavinil tragickou smrt mé ženy Jessiky. Pro to ji chce odstranit z cesty. Aby se svět nedozvěděl pravdu o tom co udělal."

"Proč by chtěl zabít vlastní dceru," zeptal se se špatně skrytým jízlivým úšklbkem.

"Ježiši Kriste, copak jste mě neposlouchal," zaklel a praštil do stolu až deska zadrnčela. "Ta trhavina byla určna mně. Byla dána do mého auta. Jessika do něj nasedla jen pouhou náhodou."

"Podle policejní zprávy, ale Jessika Sharidan zemřela ve vozidle, které se za jízdy vznítilo vlivem katastrofálního technického stavu."

"Keci! Keci, keci, keci! Auto vyletělo do vzduchu, jakmile otočila klíčkem v zapalování. Greenocká policie šla od začátku Sharidanovi na ruku, dík štědrým přízpěvkům. Na jeho příkaz ani neprovedli pitvu. Kdyby se totiž zjistilo, že byla Jessika těhotná, dovedlo by je to ke mně a o to on rozhodně nestál."

"Ale důkazy! Jaké máte důkazy, že všechno to, co mi tu tvrdíte není jen snůška nesmyslů?"

"Před dvěm dny jsme v Londýně navštívili bývalou služebnou Thomase Sharidana, slečnu Barbaru Ann Kelly. Znala Jessiku odmalička. Od roku 1994 žije v pečovatelském domově sv. Krištofa, který jí zaplatil sám Sharidan. Na Susanině diktafonu máme nahraný záznam jejího svědectví nejen o naší tajné svatbě s Jessiku a pobytu v Greenocku, mimochodem místa její smrti, ale také toho, že Sharidan měsíc před její smrtí odkupoval od Vittoria Castilaniho větší množství trhaviny a věřte mi rozhodně si nechtěl dělat ohňostroj."

Cortéz si odrfkl.

"Má to ale jeden háček pane McCorney. Ten diktafon není k nalezení. Jako bys se vypařil z povrchu zemského. Když šla desátník Peréz do auta pana Eagla pro tašku slečny Green, ve které jak tvrdíte měl ten diktafon být, našla zámek auta vypáčený. Abysme nic nepopomněli, spojili jsme se s pečovatelským domem sv. Krištofa. Sestra Rachel si vskutku na pana Eagla a na vás pamatuje. Svědectví slečny Kelly ale už bohužel nezískáme. Včera v noci zemřela na zástavu srdce. Takže nemáte nic. Vůbec nic."

Opřel se lokty od stůl a prokřupl si klouby prstů.

"Dám vám jednu dobrou radu pane McCorney. Snažte si vy i slečna Green udržovat od pana Sheridana odstup, ať nedopadnete stejně jako před pěti lety. Máme váš záznam o pokusu ho napadnout."

"Měl jsem toho bastarda zabít," procedil skrz zuby.

"Budu dělat že jsem to neslyšel. Podívejte se, Thomas Sheridan je společně se svými lidmi doposud prošetřován z důvodu podezření z obchodování se zbraněmi a praním špinavých peněz. Nechte to v rukou spravedlnosti."

"Co spravedlnost dokázala za těch pět let. Vždyť se vám jenom směje."

"Jestli se k němu přiblížíte, budete obžalován z maření úředního výkonu. To je vše. Teď odsud zmizte nebo ještě řeknete něco, co by vás mohlo mrzet. Dám vám vědět, až bude možno vyzvednout tělo pana Eagla," zakončil Cortéz svou řeč a ostentativně mu přidržel otevřené dveře.

 

  Už poněkolikráté zaklepal na dveře Susanina bytu, ale stále mu nikdo nepřicházel otevřít. Vzal tedy za kliku a stiskl ji. Zamčeno nebylo. Vstoupil do dlouhé potemnělé chodby, zející prázdnotou. Celý byt byl potmě. Vždyť tu měla desátník Peréz zůstat se Susan dokud se nevrátí!

Z místonosti po levé ruce zaslechl nějaký divný zvuk. Vešel dovnitř a přimhouřenýma očima uviděl postavu stojící u okna.  Okamžitě nahmatal vypínač a rozsvítil.

Susan se ani nepohnula. Stála bosá v pyžamu u kuchyňského okna, maje ruce založené na prsou a cosi svírajíc v levé pěsti tak pevně až jí zbělaly klouby, se dívala ven.

Třásla se jako osika po celém těla a tvář měla snad ještě bledší, než když ji viděl naposledy u sanitky.

"Susan."

Nereagovala.

Začínal o ni mít čím dál větší strach.

"Susan," oslovil ji znovu o něco silnějším hlasem.

Tentokráte se k němu pomalu otočila.

"Davide, už tě pustili?"

"Ano, ano ty jsi tu sama?"

"Doktor odešel před setměním a tu policistku odvolali, ani nemám ponětí kdy to bylo. Říkala, že brzy příjdeš."

V duchu zahromoval.

Vypadala jako kdyby se měla každám okamžikem sesypat. Všiml si malého odšroubované lahvičky s léky stojící na kuchyňské linkce.

Antidepresiva.

Podíval se zpět na Susan. Zase se dívala z okna.

"Susi, tohle ti tu nechal doktor?"

Pohledem přejela od něj k lahvičce s léky, na níž poukazoval.

"jo nechal. Prý si mám lehnout a odpočívat. Jako kdybych to potřebovala."

Náhle z jejího hlasu začala vyvěrat hromadící se zlost.

"On i ta policistka se mnou jednali, jako kdybych byla malá nesvéprávná holka. Nevíš, proč to dělají? Kdo se je o něco takového prosil?"

"Susi, uklidni se."

"Já jsem klidná," vyštěkla. Třásla se čím dál víc.

"Nechceš se třeba na chvilku posadit? Já nám udělám čaj, ty si vezmeš prášek a pak se třeba mrknem na nějakej pěknej film co ty na to?"

"Žádnej prášek si brát nebudu!"

"Pomůže ti, měla bys......"

"Ne, do hajzlu!" Dvěma dlouhými kroky se dostala k lince, máchla pravačkou a srazila balení s léky tak prudce na zem, že se červené tablety rozeltěly po celé podlaze.

"Tyhle sračky nikomu nepomůžou. Jen z tebe udělaj živou mrtvolu. Nemůžeš po nic myslet, mluvit, pomalu ani chodit. Doktoři si jima usnadňujou práci, aby měli dost času na kafe a drby!"

"Ale tak to přeci není, Susan."

"Ale ano je a nepřesvědčuj mě o opaku. Vím o čem mluvím. Viděla jsem to na vlastní oči!"

Z křiku zničehonic ztichla a rychle si zakryla tvář dlaněmi.

"Prosím tě, Davide, jdi pryč. Nechci abys mě takhle viděl."

"Nenechám tě tu samotnou."

Sejmula ruce ale dívala se do země.

"Odejdi!"

"Ne, Susan."

Upřela na něj oči plné slz a zařvala: "Vypadni odsud!"

"U Černé skály jsem tě taky zaháněl fa ty jsi neodešla. Věděla jsi, že potřebuji pomoc. A já jsem tu teď pro tebe. Pomůžu ti s tou bolestí bojovat. Já tě neopustím to slibuji."

Bezmoc a žal se draly na povrch. Skočila k Davidovi a v pláči mu začala bušit do prsou.

"Já tě nenávidím, ty jeden parchante. Nenávidím, nenávidím, nenávidím!"

Snažil se uchopit její tvář do dlaní.

"Susan, to bude dobrý. Bude to dobrý."

Podlomily se jí kolena a bývala  by spadla na zem, kdyby ji David nezachytil. Klekl si k ní, přetočil si ji v náručí jako malé děcko a pevně ji objal.

Plakala tak hlasitě a usedavě až ho z toho bolelo u srdce.

"Sem u tebe, jsem u tebe a neopustím tě.".............

 

Kontakt