Legenda meče moci -kapitola první- Plameny smrti: ukázka 2.

Zurčící vodopád u napajedla lesní zvěře měl Dagaed již na doslech. Veškerou jeho pozornost však zaměstnávaly vratké otisky vlčích tlapek. Tolikrát se jej již pokoušel zneškodnit, ale pokaždé mu jako zázrakem unikl. Nyní již nesměl učinit chybu. Představa, že by byl znovu přítomen tomu, jak malé děvčátko umírá ve strašlivých křečích, jež s jeho drobným tělíčkem pohazují ode zdi ke zdi, jako by bylo jen lehounkým pírkem, jej doháněla k šílenství.

Ne, už nesmí dovolit, aby se něco podobného opakovalo. Kroky vlka byly nejisté a navzájem se překrývaly, jako by měl potíže s koordinací končetin. Přibližujíc se ke zdroji pitné vody se náhle začal otáčet v kruhu jako zběsilý. Co způsobylo tu náhlou změnu? Dagaed se pokoušel nalézt stopy, které by pokračovaly dál. Podařilo se, leč tento objev jej velmi zneklidnil. Čerstvé šlépěje se odvracely od původního cíle a ztrácejíce se v hustém křoví, směřovaly zpět k místu, kde zanechal své synovce s koňmi. Zvětřil je.

"Smilujte se, bohové," utrousil sám pro sebe a neprodleně se rozběhl zpět.

  Koně, až do tohoto okamžiku klidně postávající vedle Tristana, se začali plašit. Přecházeli z místa na místo, hrabali kopyty v zemi a nahlas odfrkávali. Zvedl se a pokoušel se je tichým hlasem uklidnit. Jeho tón měl vždy na koně jakésy kouzlo, ovšem tentokráte ani to nepomáhalo.

Rozhlédl se kolem sebe, ale nikde nic divného neviděl.

"No, klid! Co je to s vámi?"

Baile, vracející se z obhlídky zpět k Tristanovi, také uslyšel jejich podráždění a proto raději přidal do kroku. Náhle se zarazil a zůstal stát nehnutě jako pilíř s pohledem upřeným před sebe.

Prostranství, na němž jeho nevlastní bratr koně uklidňoval, měl jako na dlani a stejně tak vlka, s pěnou u tlamy, jenž se plížil křovisky zezadu k Tristanovi.

Co teď? Byl si vědom toho, že je Tristan dobrý lukostřelec, ale i kdyby na něho zavolal, neměl by již dostatek času vložit šíp do luku a zacílit. Vlk byl již příliš blízko a co nevidět mohl zaútočit. Sám svíral luk v ruce, avšak znal své schopnosti a byl si jist, že je pro něj minimální šance šípem pohybujícího se vlka trefit.

Tristan uslyšel hluboké zavrčení. V momentu, kdy se otočil, vyběhl vlk ze křoví a odrazil se k vražednému skoku.

Ve zlomku vteřiny učinil Baile rozhodnutí. Upustil luk na zem, uchopil sekyrku, jíž měl za opaskem a vší silou jí mrštil před sebe. Ostří zasáhlo zvíře ve skoku do žeber a srazilo jej k zemi. Vlkovo tělo s otevřenou tlamou se zastavilo kousek od sedícího Tristana, který v úleku zaškobrtl a upadl, právě, když Dagaed, jenž vše na dálku viděl, dobíhal.

Baile, stále ještě v šoku z toho, jak se celá situace vyvinula, došel k mrtvole a dívaje se na ni, ze sebe dokázal vypravit jen: "Zdá se, že jsem vyhrál."